Druhá výprava do Šejkonu

19. března 2008 v 23:05 | Scerr Recia Ghae |  Scerr Recia Ghae (zrušeno)
Druhá výprava do Šejkonu:
Napadlo mě udělat si zase nějakou malou výpravu do Šejkonu a zeptala jsem se Strify, jestli chce jít se mnou- samozřejmě chtěla (kdyby ne, stejně bych jí to přikázala, takže chudinka ani neměla na výběr xD). Sbalily jsme to nejnutnější do báglů a vydaly se na cestu. Nejdřív se šlo bezvadně, dokud jsme nedošly k první skalní ztesce. Minule jsem po ní šla, ale tentokrát jsme se Strify byly za jedno, že by jsme to asi nepřežiliy, protože celá zteska byla lehce nahnutá na stranu. Tak jsme lezly po skále, porostlé divnými roztlinami. Nejdřív jsem nevěděla co to je (kolem Lasanitu pořád vidím samý divný kytky a už se mi pletou názvy), ale pak jsem usoudila, že je to chmel! Strify si utrhla chmelovou větev na památku. Když jsme opustili skálu, byly jsme zase v lese. Ten les byl ale velice zvláštní, protože místo normální země tam byly takové měkké, vzduchem naplněné polšťářky. Zkusila jsem na jeden šlápnout, když jsem sem šla poprvé. Vyfoukl se a otevřela se tmavá díra, řekla bych že asi pět metrů hluboká. Ještě štěstí že jsem na to nešlápla úplně. Ovšem, Strify nedělalo problém lézt po stromech, naopak- Strify se na stromech snad narodila. Skákaly jsme z větve na větev až na konec lesa. Pak přišlo mé oblíbené místo- močály. Nebe bylo modré se spoustou bílých kudrnatých mraků a paprsky slunce se odrážely na vodě. Minule jsem tu viděla plavat takovou zajímavou ještěrku. Těch ještěrek byla spousta. Jednu jsem ulovila a ke Strifyně znehucení jí rozbila hlavu kamenem. Vypadala opravdu nemocně, když jsem jí řekla, že je to naše věčeře. Namítla, že se raděj nají ze svých zásob.
Pak jsme se Strify při chůzy v močále konverzovaly, doplňovány zpěvem ptáků, kteří nad močálem létali. Nakonec došlo i na blbnutí. Se Strify jsme po sobě stříkaly vodu a smály se, takže na konci močálu jsme byly mokrý jako myši. Dál jsme pokračovaly přes louky. Strify se trochu rozpovídala o sobě, o svých sourozencích a přátelích a tak podobně. Uprostřed jedné louky jsme se svalily na zem a dívaly se na oblohu. Jestli chcete někde strávit dovolenou, tak rozhodně nechoďte do Šejkonu- turistický ruch by tomu kouzelnýmu místu rozhodně neprospěl. Problém byl, až když se Strify zeptala na mě. Já- člověk bez minulosti. Přemýšlela jsem co mám odpovědět. Naštěstí nad náma přeletěl stříbrnej fénix a pokropil nás prškou tekutého stříbra- na jinýho ptáka bych se asi pořádně naštvala, ale tenhle fénix měl tu výhodu, že to bylo čisté stříbro. Mimochodem, odkdy existují stříbrní fénixové? No jo, to je prostě Šejkon. Pokračovaly jsme dál. Nějak jsme naneštěstí zabloudily. Pomalu se stmívalo, když jsme došly do jakéhosi zarostlého sadu. Roztlo tam plno nějakého ovoce. Strify ochutnala a řekla mi svoji mamátnou větu: ,,Začaly jsme na chmelu a skončily na švestkách!"
Byly to švestky. Rozdělala jsem oheň a upekla svoji ještěrku, za stálého polévání šťávou ze švestek. Strify dala raději přednost obleženým chlebům, co si udělal doma. Nakonec jsem ji stejně přemluvila, takže ochutnala i kousek ještěrky (není to tak špatný). Pak jsme se zvedly, zničily ohniště a pokračovaly dál. A jako vždy, podle zákonů schválnosti, začalo pršet. Byly jsme trochu bezradný, páč jsme neměly šajna kde jsme, ale Strify to vyřešila. Stopla draka a ten nás zavedl k jeskyním. Strify má draky v ruce.
V jeskyních jsme se osušily a šly spát. Moc dlouho jsme nespaly. Z vedlejší jeskyně se ozývaly hrozně hlasité dračí povzdechy. Strify usoudila, že tam jsou asi dva draci právě uprostřed svatebního aktu. Tak jsme si povídaly až do rána (sebe jsem pořád vynechávala, ale moc dlouho to nešlo). Jeskyně ve mě budily zvláštní pocit, protože podle mých vzpomínek jsem se v jedné narodila. O životě Zerských dětí tu mluvit nebudu.
Ráno jsme se vydaly opět na cestu. K snídani jsme společnými silami ulovily pár zlatých rybiček, protože jsme se v rybaření moc nevyznaly. Strify byla nejdřív proti, páč to byli roztomilé rybičky, ale taky jí kručelo v břiše, takže jsme každá snědla dvě. Přešli jsme kolem Šejkonského hradu a cestu skončily u moře. To divné z minula, co vypadalo jako nafta, tam už nebylo, takže jsme si vzuly boty a trochu se procházely po kamenité pláži. Domů jsme se dostaly pomocí Strifyna umění dračího stopování. Létání mě moc nenadchlo, narozdíl od Strify se mi zvedal žaludek. Ten drak nás vysadil v Lasanitu, přesně u domu.
A to je konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L4dy Strify Bloody L4dy Strify Bloody | E-mail | 19. března 2008 v 23:28 | Reagovat

těším se na další výlet... :) tenhle byl super xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama