Zero jako Já II

17. března 2008 v 16:07 | Scerr Recia Ghae |  Scerr Recia Ghae (zrušeno)
Říká se, že lidé jsou ty nejhorší bytosti na světě. Já mám trochu jiný názor- všichni jsou svým způsobem hrozní. Záleží na jedinci. Někteří lidé jsou hrozní, někteří Zera jsou hrozní, někteří čarodějové jsou hrozní... chápete? Není třeba vzít celou jednu rasu a jednoznačně o ní prohlásit že jsou to vrahové, jenom proto že celosvětově hledaný zločinec je zrovna z jejich řad.
Ovšem, tenhle Zero byl hrozý- svým způsobem. Nedělal nic špatného, když zapomenu na to že mě vpodstatě vydírá, ale byl hrozný.

Ubytovala jsem ho na půdě a zakázala mu vycházet. Strify naštěstí nebyla doma. Myslíte že mě poslechl? Hned jak jsem si uvařila večeři, samozřejmě opustil půdu a svým laskavým tónem se zeptal: ,,Není něco i pro mě?"
,,Ne!"
Zatvářil se ublíženě, což ve mě vzbudilo ještě větší vztek. ,,Co proti mě máte?" zeptal se.
Co proti němu mám????!!! ,,Vydíráte mě!!!"
,,Jde jenom o jednu cestu- a stejně vám za to zaplatím!"
,,Ale vydíráte mě!"
Chvíli nad tím přemýšlel. Pak se usmál. ,,A klidně budu pokračovat, když mi nedáte taky večeři..."
Na to abych mu dala večeři jsem velice tvrdohlavý Zero. Nakonec se obsloužil ze zbytků včerejšího oběda. Nebyl to zrovna povedený oběd, ale on to snědl všechno a mnohem rychleji, než dokážu já sníst mé oblíbené Plagi. Usnout jsem nemohla celou noc. Možná zase řádil ten zerský den, podle kterého Zerové překypují energií celých čtyřiadvacet hodin. Popravdě, bylo to díky občasnému skřípání podlahy. Obvykle to dělají myši, těch je na půdě požehnaně, ale tentokrát jsem to nemohla přeslechnout a věděla jsem, že je to on. Usnula jsem asi na dvě hodiny. Alespoň jsem měla důvod vztát dřív a zabalit si věci na cestu. Pořád nevycházel z půdy, ani když k němu zavanula vůně mé snídaně.
Nevydržela jsem to a šla za ním sama. Byl to pěknej šok. Na půdě byl pořád on, ale v trochu jiné podobě. Změnil barvu vlasů a oblečení, takže bych ho skoro ani nepoznala. Pak jsem si uvědomila, co vlastně dělají Zera. Byl to on, celý v černém s černými vlasy a s elfíma ušima. Když ke mě přišel blíž poznala jsem, že jsou z vosku. Jeho úsměv mě přesvědčil, že mi teď vmete do tváře jak jsem se lekla, ale to jsem mu nemohla jen tak nechat. Rychle jsem musela něco říct. ,,K čemu vám na cestě budou elfí uši?"
,,Líbí se vám?" zeptal se a jedno si pohladil. ,,Udělal jsem je včera v noci- docela se hodí k těm šatům. Alespoň to bude větší zábava."
Slyšela jsem, že spousta Zer trpí nedostatkem pozornosti- tohle byl zřejmě jeden z nich. Raději jsem se vydala na cestu. Musela jsem přežít úsek k hranicím Lasanitu, kdy se po nás otočilo asi padesát elfů. A ten jeho úsměv mě začínal čímdál víc štvát. Cestu ale zvládl líp než jsem myslela. Dokonce mi i pomohl chytit v močálech několik ještěrek a snědl je společně se mnou. A pak přišla nejhorší část naší cesty. Hned jak rozdělal oheň jsem věděla, že se bude vyptávat. Kupodivu, neříkal nic. Zavládlo takové ticho, až mě to děsilo. ,,Je krásná noc, že?" zeptal se, při pohledu na temnou oblohu posetou hvězdami.
,,Proč se nezeptáte rovnou?" vyštěkla jsem.
Obrátil na mě hlavu. ,,Zeptat se? Jak to myslíte?"
,,Proč se rovnou nezačnete ptát na můj život?" Otázky na můj život byly to nejhorší a nejnormálnější, co při táboření u ohně mohlo nastat.
Usmál se- zase. ,,Protože ho znám!" odpověděl vítezně. Jako kdyby mi říkal: dostal jsem tě!
,,Oh já zapoměla- vydíráš mě s ním!" Žel, v tu chvíli jsem zapoměla na vykání a přeřadila na tykání.
To mu zřejmě přišlo jako velká zábava, tak to udělal taky. ,,Jestli chceš, povím ti o tom svým!"
,,Nemám náladu." Lehla jsem si k němu zády. ,,Dobrou noc." Půl noci jsem přemýšlela. Dokonce mě i napadlo, že se mi líbí- no jo, sexy on je, ale je otravný, hrozný a vydírá mě! A Strify? Vždyť, kolik je vlastně Strify? S hanbou jsem si uvědomila že si to nepamatuju, ale na její věk jsem docela dost mladá matka- spíš starší sestra. A on možná ještě mladší než já!
Byly asi tak tři hodiny ráno, když jsem přes sebe ucítila něčí ruku. Okamžitě jsem se obrátila a chtěla zasadit úder- je to prostě můj refleks. Jenomže neznámý přesně věděl, co udělám. Chytil šikovně pravou ruku a když jsem se obrátila na břicho tak i tu levou. Zvedla jsem ji nad hlavu, ale beztak mě sevřel na lokti a přimáčkl k zemi. Byl to samozřejmě on, Zack, a nevypadalo to že by mě hodlal pustit. ,,Děláš tohle i budíku?"
,,Jsou tři ráno."
,,No a?"
,,Slez ze mě!"
,,Ale já nechci..." šeptl a zadíval se na mě úplně jinak.
,,Ale já jo!" zakřičela jsem. Začala jsem s sebou házet.
Ignoroval to. Přitiskl svoje rty na moje a... ano, líbali jsme se! Chvíli mi to dost vadilo, ale potom... potom mě pustil a pokračovali jsme v tom až do rána- ale k ničemu bližšímu nedošlo. Šlo tu jenom o to líbání!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L4dy Strify Bloody L4dy Strify Bloody | E-mail | 17. března 2008 v 17:05 | Reagovat

já věděla,proč vás mám nechat jít samotné,mami... :)

2 Lady Margareta Lady Margareta | Web | 17. března 2008 v 20:08 | Reagovat

Musim říct, že se to opravdu moc hezky čte!=) Jsi úplná spisovatelka=)

3 Lady Asmar Lady Asmar | 19. března 2008 v 13:23 | Reagovat

Scerr Ty mě překvapuješ! Počkám si na dokončení příběhu a pěkně ho oboduju! Moc pěkné!

4 Lady Asmar Lady Asmar | 9. června 2008 v 10:46 | Reagovat

40 bodů

5 Lady Asmar Lady Asmar | 9. června 2008 v 10:46 | Reagovat

ne! já se překlikla..... to mělo být 50 bodů

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama