Duben 2008

Když je to tak trochu jinak...

30. dubna 2008 v 21:55 Scerr Recia Ghae (zrušeno)
Uběhli asi dva měsíce. Všude se zbrojí- u těch potvor z podzemní, i mých starých dobrých městech. Z začátku jsem se nemohla vůbec hýbat. Ale co tě nezabije, to tě posílí. Ta rána v břiše byla opravdu hluboká, ale Kreelniw mě dost brzo přinutil vstát a snažit se rozhýbat. Kreelniw je Zero- potkala jsem ho na jedné výpravě. Pořád se ptá, proč jsem se vzdala starých stradic- asi to zní divně, ale Kreelniw za svůj život vystřídal asi padesát podob a přísně se drží starého jeskyního života (o těch dračích kostech u něho doma se raději ani nezmiňuju- má rád svou jeskyni).
Pod šaty mám pořád ten protivný obvaz. První dny jsem se jen tak belhala kolem Lasanitu, ale neodvážila se tam jít. Abych to upřesnila- o tomhle všem jsem přemýšlela už dávno. Už v době, kdy na mě začali útočit ty potvory. Takhle Strify přece ohrožovat nemůžu! Kreleniw za mnou přišel do Lasanitu, zrovna když jsem skoro umřela. Ale jak už Kreleniw řekl, nikdo není tolik mrtvý, aby nešel oživit. A tak žiju dál, ani nevím jak.
Od rána do večera chodím. Kreleniw mě pořád pohání, abych se hodně hýbala. Někdy to dost bolí, v noci tvrdě spím, jak jsem vyčerpaná. Chci domů! Do svý postele! Ke svýmu oblečení! Střílet ze svýho magnum! Spát se Zackem! Obejmout svoji dceru! Jít jí na taneční vystoupení, jako každá správná matka! Být dobrou tchyní jejímu klukovi! Vařit jí zeleninový závitky! ,,A co být, když ty se vrátit k začátku?" ptá se Kreleniw pokaždé, když si začnu takhle stěžovat. Jeho slovník obsahuje hodně slov, ale mnohé jsou jiným jazykem, nebo se jinak překládají- občas mu ani já nerozumím. Tohle ovšem znamená: A co bude, když se vrátíš zpátky? Toho se právě bojím- lžu své vlastní dceři, své největší lásce a vlastně teď zrazuju i své vlastní město! Čestnost se mě rozhodla opustit... Jak by Strify vzala, kdybych se jen tak najednou objevila doma. Ne, opravdu ji ani Zackovi nechci přivodit mozkovou mrtvici a zařídit jim pobyt v Bohnicích! Navíc tady ani žádný Bohnice nejsou!
Zranění se začalo hojit. Kreleniw mě nutí koupat se v opravdu ledové vodě, která pramení vzadu v jeho jeskyni. Podél břicha mám obrovskou ránu, zašitou obyčejnou jehlou a nití, což Kreleniw udělal ještě když jsem byla mimo. Když si sundám obvaz, hrozně to bolí, někdy i s obvazem, hlavně v noci. Nemůžu ani spát na břiše. V noci mě ve snech pronásledují vlkodlaci a upíři. Ráno mě bolí břicho. Ale Kreleniw do mě přesto cpe každé ráno vydatnou snídani. Nejřív spoustu bylinek- umí tak hustý bylinkový čaj, že se to spíš nazvat bylinky s vodou. Pak většinou maso- po tomhle asi taky budu vegoš! A nakonec opět bylinky- pochváleni buď výrobci ovocného pytlíkového čaje.
Začaly mě pálit oči a svědí mě ruce a nohy. Drbu se, ale jenom co to Kreleniw zaregystruje, už přicházejí ty jeho ledové koupele a ta kaše, kterou si musím po sobě mazat hned nato. Už jsem se zmiňovala o tom, že bych ráda navštívila svoji koupelnu?
Kreleniw někam odešel a dva dny mě nechal samotnou. Vrátil se s mladým kluke, tak Zerem. Řekl jenom: ,,To Geremni." a zase odešel. Geremni byl jeho pra pra synovec. Ty další dny, co byl Kreleniw pryč, se o mě staral. Ostříhal mi vlasy a na ránu mi lil cosi hodně pálivého. Říkal že je to francovka spojená s nějakými starými mastmi- jenom doufám, že z toho neudělali nějakou žíravinu.
Když se Kreleniw vrátil, začala se mi loupat kůže. Nejdřív kolem rány, na břiše a na hrudi, pak po celém těle. Kreleniw řekl, že je to normální. Jednou jsem u něj našla zrcadlo, zrovna když mě nikdo nekontroloval. Vyděsil mě můj vlastní odraz. Vypadala jsem jako stařena. Kůži na obličeji jsem měla úplně hnědou a oloupanou. Vlasy mi zešedly a podstatně ztmavly. Zuřila jsem. Ale jedna věc se tím vyřešila- takhle se před Strify ukázat přece nemůžu!
Asi se opravdu zblázním- studená voda, migréna, masti, bylinky, jídlo, obvazy... Geremni se mě snaží utěšit, ale copak to nechápe? Jsem zrůda... A blázním... a stýská se mi...

Přejmenování

30. dubna 2008 v 18:55 Strify Ghae (zrušeno)
Ahoj,takže jsem vám chtěla říct,že jsem se nechala přejmenovat a jelikož je Zack ten,který umí celkem dobře falšovat doklady,bylo to hned...Takže se teď už nejmenuju Strify Bloody ale Anette Strify Ghae...Chtěla jsem si nechat příjmení po mamce...A Anette i kvůli škole..Přece jen...Strify není až tak běžný jméno a navíc se mě na něj při přijmačkách několikrát ptali...A jestli vás zajímá,jak se mám,tak už je to lepší...Včera jsem byla u doktora a říkal,že není možné,že se mi organismus tak rychle vzpamatoval....Psycholog říkal,že ještě tak dva tři dny mám být doma a pak že mám pozvolna chodit na procházky a tam,kde jsem ráda chodívala..Jako první půjdu do Šejkonu,projdu všechno,kde jsme s mamkou byly...Půjdu se Zackem,Nikim a Alissou.A Zack mi slíbil,že pojedeme na dovolenou tam,kde se narodil.Mluvil o nějakém zapadlém městě u Šejkonu,ale název už si bohužel nepamatuju.Jinak ve škole mě slíbili,že mě to místo podrží,což by normálně neudělali.No,on to totiž Niki zařídil.A už jsem někdy psala,jak moc ho miluju? :) Máma mi sice chybí,ale snažím se zvládat to...I se Zackem už je to lepší...Už konečně včera večer usnul...I já jsem spala..A Niki už mi koupil taneční trikot do sestavy,protože tu,co jsem ji vymyslela budeme tancovat na nějaké soutěži...No,už musím jít,Zack vaří moje oblíbené zeleninové závitky...To bude asi první jídlo,které po smrti mamky sním...Ale vážím jenom 38kg,shodila jsem 7kg takže musím jíst...Tak se mějte hezky,zase se ozvu.
St...Totiž Anette

Jsem doma...

29. dubna 2008 v 18:46 Strify Ghae (zrušeno)
Už mě pustili z nemocnice,prý to bude ještě asi týden trvat,ale pak že už budu v pořádku.Jinak s tím vystoupením to dopadlo tak,že se o tom dozvěděli a přesunuli to na příští měsíc,což je od nich fakt milé.Tak vás všechny zvu.Myslím,že už to zvládnu.Sice jsem na tom ještě dost špatně,ale jak říkala máma,tím že se budeš trápit ničeho nedocílíš...Tak půjdu.Už kvůli ní.Protože tango jsem chtěla tancovat kvůli ní,chtěla mě ho vidět tancovat.
Je to teď hodně blbý.Všechno mi mámu připomíná.Úplně všechno.Občas se stačím přistihnout,jak si zkouším její oblečení.Strašně mi chybí,její objetí,její úsměvy,její slova,ona celá...Zack je na tom taky špatně,ale drží se,protože musí.Musí se o mě postarat.Slíbil jí to...Slíbil jí to a splní to...Je to super člověk,ehm,zero.Máma mě svěřila do dobrých rukou...Ale bude mi vždycky chybět...Niki se ke mě nastěhoval.Pomáhá Zackovi s domácností a to je něco,když se o vás a dům starají dva muži.Ale zvládají to dobře.Vím,že Zack občas a hlavně teda večer brečívá.Máma mu chybí stejně jako mě.Niki už spí,ale já ani Zack prostě spát nemůžeme.Slyším ho popocházet po pokoji.Já jdu vždycky na balkon,abych zbytečně nebudila Nikiho,když je po tak náročném dnu.
Občas si posíláme po stromovém dráčkovi Leavim psaníčka s Alissou.Je to teď těžké,bez mámy,bez člověka,který na dlouhý čas naplnil váš život.Ale život jde dál.Tohle taky říkávala ona..A když jde dál život,musíme jít dál i my...A tak...Mami,chybíš mi,ale jdu kvůli tobě dál...Snad se tam máš hezky...

Nepřátelé vevnitř

27. dubna 2008 v 16:49 | Princezna Asmar z Lasanitu |  Princezna Asmar z Lasanitu
,,Lady!?" vytrhl mě ze snu hlas jednoho z bojovníků a mého přítele Lexe. Nebylo pozdě, ale den před tím jsem byla na týden na výpravě s Michaelem.
,,Co se děje?" řekla jsem ospale
,,Vstávej a podívej se sama" zazněl hlas Michaela, který právě vešel do pokoje. Jeho hlas zněl velmi vážně, proto jsem zpozorněla a rychlou chůzí přešla k oknu....
Okamžitě jsem to viděla.... V centru města byla jednoduše řečeno mela... Byli tam vlkodlaci a blížili se tam i upíři....
Dřív než jsem stačila zareagovat řekl Lex vážně:,,Podle našich zpráv je tam i Scerr a Strify..."
Tiše jsem zaklela a začala ihned jednat. ,,Lexi vzburcuj všechny, které stačíš do 5 minut posbírat. Sejeme se venku..."
,,Už se stalo." řekl ,,Několik mužů už jde ven"
,,Tím líp" řekla jsem a popadla jsem meč. Ani jsem se nepřeclékla, prostě jsem šla v hnědých šatech, které jsem předtím na sebe dala.
Venku už čekali bojovníci, kteří byli ochotní jít.... Beze slova jsem vběhla do jejich čela s Michaelem v patách a vydali jsme se na cestu... Díky bohu, že Lasanit není příliš rozlehlí jinak nevím kdy bychom tam dorazili ještě před tím než by zabili polovinu obyvatel... Mezitím tam už dorazili i upíři. Okamžitě jsem svým mužům dala pokyn k útoku. Nevík kolik jsem jich zabila a zranila než jsem to zahlédla.... Scerr ležela nehnutě na zemi a vedle ní se právě zhroutila Strify. za pár to už dozabili i zbytek vlkodlaků a upírů.
Michael přišel ke mě a pohlédl na Scerr. Mlčky mě objal a políbil na čelo.
,,Má paní..." řekl Lex
,,Postarej se prosím aby Strify, Zacka i Nikolase zavedli do nemocnice a Scerr tam odvez taky.... Strify už se postará o její pohřeb." řekla jsem a podívala se na tu spoušt co tu zůstala....Nejen že tu byli mrtví zlí upíři a vlkodlaci, ale i obyvatelé Lasanitu. Scerr nebyla jediná. Do očí se mi vedrali slzy. ,,Jak mohli přijít až sem?!" řekla jsem polohlasem ,,Ta havěť se až sem nikdy neodvážila, k tomu sme jim dali dobrý důvod. Tak proč teď? Tímhle si rozpoutali peklo. Nedám jim pokoj dokud se poslední zbytky jejich rasy neodstěhují na stovky kilometrů od lidských obydlí....." Pak jsem zase hlas zpevnila a řekla jsem tak aby mě všichni slyšeli: ,,Postarejte se o zraněné a mrtvé řádně pohřběte! Pokud si do čtyřiadvaceti hodin nepřátelé nezažádají o vydání těl těch nestvůr tak je spalte!"
,,Ano paní!" ozvali se jednohlasně hlasy bojovníků....
Pak na mě Michael pohlédl ,,Chceš jim vyhlásit válku?"
Pohled jsem mu oplatila a řekla jsem tvrdým hlasem ,,Není třeba... Oni už jasně dali najevo, že chtějí dobré věci vymítit z tohohle světa. A začínají naším městem"
,,Když ted Stefan vytáhl do boje proti Kraile nejsme dost silní." odpověděl Michael klidným hlasem
,,Požádám Barson o pomoc. Margareta pomůže... Za chvíli to totiž dojde i k nim. A to si nenechají líbit..."
Michael mě objal přes ramena a takhle jsme šli zpět do domu..... Celou noc jsme pak nespali. Já nemohla z hlavy vyhnat obrázek Scerr jak tam tak leží a Michael měl starost o mě....

Proč?

27. dubna 2008 v 14:27 | Strify |  Strify Ghae (zrušeno)
Mamka umřela...Už zase jsem sama...Teda mám Zacka a Nikiho,ale i tak...Bude mi moc chybět...Probudila jsem se v nemocnici...Sesypala jsem se z toho,jak jsem ji viděla umřít...Měla rozpárané břicho...Zack mě chudák musel podepírat a ještě zadržoval slzy...Spadla jsem vedle ní a brečela jsem...Pak si nic nepamatuju...Vůbec nic.Probudila jsem se až tady.Zack a Niki tu nejspíš byli celou noc.
"Strify?"zeptal se opatrně Niki
"Proč ona?"vypadlo ze mě a slzy mi pomalu smáčely tváře
"Strify,díky bohu"přidal se ke konverzaci Zack,aby rychle zamluvil máminu smrt.Otočila jsem se a utřela si tváře.Pak jsem jim řekla,že chci být sama,Niki mi dal pusu na tvář a odešel i se Zackem.Viděla jsem je mluvit s doktorem.Neměla jsem sílu zadržovat další slzy a tak když jsem otevřela víčka,slzy mi tekly proudem...Stále jsem musela myslet na to,že už ji nikdy neuvidím.Její poslední slova byla POSTARÁŠ SE MI O NI? a pak naposled vydechla...Chtěla jsem,aby mě viděla tančit tango,měl to být nádherný den,náš den...Konečně už by znala Nikiho,ale teď už nemá cenu myslet na něco,co nebude...Nevím,jak to všechno zvládnu...Každopádně se musím postavit a jít dál...Protože máma by to tak chtěla...

Když je to naposled...

24. dubna 2008 v 11:58 | Scerr Recia Ghae |  Scerr Recia Ghae (zrušeno)
Dnes je pro mě velice významný den- poznám Strifina kluka, přijde k nám na večeři. Tudíš, už od rána jsem lítala po domě a vařila a uklízela. Ani nechápu proč, dnešní mládeš není moc perfekcionistická, takže by mu možná ani nevadil trochu binec, ne? S jídlem jsem se překonala- na jedné straně nadívaný krocan a na druhé bramborový salát a zeleninové závitky (kdyby byl taky vegoš). ,,Tohle všechno budeme muset sníst?" zeptal se Zack, když viděl všechno to jídlo.
,,Železné zásoby- v krajním případě to dojíme zítra k obědu." odpověděla jsem a otočila se k němu. ,,Co to máš na sobě?" vyjekla jsem.
,,Nic..." Zack rozhodil rukama. ,,Má snad něco proti elfům?" Zack vypadal jako čistorevný elf.
,,Ne, ale řekla jsem, že si z něho nebudeme utahovat..."
,,Já si z něho neutahuju, je to jen sranda." vymlouval se.
,,Pěkná sranda. Přijde sem, podívá se na nás jako na duchy a celou večeři nebude vědět, jestli se bavit o technické pokroku lidstva nebo o ochraně životního prostředí."
,,Prosím tě, jsme Zera, on to pochopí!"
,,Ale já to nepochopím!" Zrovna v té chvíli se ozvalo chrastění klíčů. Oba jsme nadskočili leknutím. ,,To je Strify!"
,,Jo a navíc jde pozdě..." dodal Zack.
V té chvíli do kuchyně vešla Strify. On šel vedle ní... už nemohl být hezčí! ,,Ahoj mami, tohle je Niki."
Mě a Zackovi se nepodařilo míň jak pět vteřin ohromeně nezírat. Naštěstí do mě Zack šťouchl a probudil mě do reality. Podala jsem mu ruku. ,,Vítej u nás."
,,Moc mě těší." odpověděl a usmál se.
Posadili jsme se ke stolu a já naservírovala večeři. ,,Dáte si maso nebo jenom vegetariánskou stravu?" zeptala jsem se Strify a Nikiho.
,,Vege..." prohodila Strify a podala mi talíř.
,,Taky." řekl Niki jako druhý.
Chvíli jsme v tichosti jedli. Pak se ozvala Strify. ,,Mami, zítra máme takový představení. Každej něco zatancuje a ostatní to budou hodnotit. Přijdeš?"
,,Jasně, proč jsi mi to neřekla dřív!" odpověděla jsem. ,,Vy tam budete tančit oba?" Teď si uvědomuju, že ukazování vidličkou je neslušný...
,,Jo, nacvičili jsme tango." Zase ticho. Zrovna jsem se nadechovala abych mohla promluvit, když se odedveří ozvala rána. ,,Co to bylo?" zeptala se Strify.
,,To nic, já tam jdu!" Zack okamžitě zmizel za dveřmi. Začala jsem nervózně klepat nohou. ,,Scerr! Máš telefon!" zavolal Zack.
,,Tak ať zavolají později!" odpověděla jsem.
,,Je to velký telefon!" Zack zněl trochu zuřivě, což mohlo znamenat jediné.
,,Hned jsem zpátky!" vyskočila jsem od stolu a běžela za ním ke dveřím. Zack se o ně opíral zády. Něco do nich bušilo a snažilo se je otevřít. Postavila jsem se vedle něho. ,,Upíři?"
,,Ne, tentokrát asi vlkodlaci..." zamumlal.
,,Cože?"
,,Já si nevymýšlím! Ta havěť se snad spolčila nebo co!"
,,Počkej chvilku!" odlepila jsem se od dveří a přistavila k nim stolek- jako kdybych věřila, že to vlkodlaky dokáže zadržet.
,,Hej! Kam jdeš?" řekl ještě, ale to už jsem byla v prvním patře.
Z pod postele jsem vytáhla celý svůj sortiment. Dva revolvery, náboje, moje oblíbené magnum a katanu, kterou jsem dostala k minulým narozeninám. Takhle vyzbrojena jsem doběhla k oknu nadedveřmi. Před nimi stálo asi pět vlkodlaků a střídali se v dorážení na dveře. Chudáček Zack. Prvního jsem střelila ze zhora a pak skočila dolů. Stihla jsem dva výstřeli. Dál už přišla na řadu katana, protože zblízka na ně nic jinýho neplatí. Konečně zapoměli na dveře a začali útočit na mě. Rozběhla jsem se pryč. Naposled jsem viděla Zacka, jak otevřel dveře a něco zakřičel. Poprvé jsem litovala, že bydlíme na kraji Lasanitu. Jediná možnost je zavést ty bestie do centra. Lidi rozhodně nebudou lhostejní ke skupince vlkodlaků, kteří zabíjí prvního obyvatele města. Během cesty jsem se dostala na střechy menších domů a využila střelné zbraně. Zasáhnout je bylo obtížné a navíc ne moc účinné. Brzo mi došli náboje, ale asi tak dva odpadli. Podemnou bylo čím dál víc prchajících lidí. Několik jich nestačilo ucét a vlkodlaci je zabili už jen tím, že je odstrčili z cesty, potvory. Skočila jsem dolů a jednomu usekla hlavu. Zbyli už jen čtyři.
,,Mami!" Ohlédla jsem se po Strifyně hlase. Stála někde vzadu, Zack měl co dělat aby ji udržel na místě a nerozběhla se za mnou.
,,Strify!" Jednomu jsem usekla pařát a probodla ho v místě, kde by mělo být srdce. Vlkodlak se zapotácel a začal padat- rovnou na mě.
To by nebyla žádná tragédie, v pohodě jsem zvládla uskočit, ale to Strify viděla z trochu jiného úhlu a nejspíš si myslela, že mě právě vraždí. Ani se Zackovi nedivím, že se mu Strify vysmekla a rozběhla se za mnou. Problém byl, že si jí ty bestie všimli. Vytáhla jsem magnum a napálila to do dvou, ale třetí se tomu vyhl. Skočila jsem ke Strify, v duchu zamumlala omluvu a zcela surově ji odstrčila stranou. Ale bylo to pro její dobro.
Jediný máchnutí. Víc si nevzpomínám. Zdálo se mi, že se katana zlomila a vlkodlak mě přeskočil. Všechno se pak datuje až od chvíle, kdy jsem se probrala na zemi. Asi jsem na chvíli omdlela. Strify ještě pořád seděla vedle, takže muselo být jen několik vteřin. Katana se nezlomila, ale byla trochu ohnutá. Pravda byla, že mě vlkodlak nepřeskočil, ale podařilo se mi ho odmrštit na druhou stranu, kde právě dodělával. Strify byla vmižku u mě. ,,Mami!"
,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a prohlížela si ji. Pár malých tržných ran, ale ty se zahojí.
,,Scerr..." Zack si klekl vedle. Tvářil se vážně.
,,Co je?" zeptala jsem se. Něco tu bylo špatně. ,,Proč se na mě tak díváte?" Strify se pokoušela zadržovat pláč. Pokusila jsem se posadit. Celým tělem mi projela ostrá bolest. Teprve pak jsem se podívala na břicho- nebudu popisovat, které životně důležité orgány ze mě chtěli vypadnout. Ten vlkodlak mi zřejmě stihl rozpárat břicho. ,,Páni..." hlesla jsem. Najednou jsem nemohla mluvit. Netušila jsem, že mám ve skutečnosti tak velký žaludek... Začalo to bolet- strašně bolet! Bolestí jsem se úplně chvěla.
Strify mě chytla za ruku. ,,To bude dobrý, že jo!? Uzdravíš se..."
Napadlo mě, co Strify dostala z biologie? Zavrtěla jsem hlavou. Naštěstí jsem byla tolik ochromená, že jsem uznala za vhodné, šetřit si sílu a nečerpat ji na takové pitomé hlášky, jako: mám játra na šrot Strify, což jsem chtěla původně říct. ,,Asi zítra nepřijdu na tu tvou akci..." Kdybych si to mohla předem rozmyslet, asi bych řekla něco moudřejšího. ,,Tvůj kluk je moc sexi..."
,,Mami?"
Chtělo se mi smát, ale jenom co jsem to udělala, mi z pusy vytekla krev. Všimla jsem si Zacka. ,,Postaráš se o ni?" Přikývl a naposled mě políbil. ,,Kdyby vás zase někdo otravoval, pošli ho někam..." Fakt bych řekla něco moudřejšího, ale svůj čas si prostě nevyberete. Najednou jsem zapoměla na to, že právě umírám a jediným mým přáním bylo zavřít oči a trochu se prospat. A už vůbec jsem si nedělala hlavu, že je to na silnici, všichni mě sledujou a pár dotyčných se mě ještě snaží vzbudit.
A jak to bylo v jedné Zerské písničce, Zera se vrací na místo, odkud přišli. V mém případě to byla jedna malá útulná jeskyně...

Já a Niki

23. dubna 2008 v 18:40 Strify Ghae (zrušeno)
Fotila to moje elfí kámoška Aubÿ,velká lesní žena,takže je jen jedna,co není rozmazaná.
Ale je nádherná...Jo a Niki se obarvil na blond,tak mu teď říkám,že je jak anděl xD

Moje minulost?

23. dubna 2008 v 18:24 | Strify |  Strify Ghae (zrušeno)
Trochu jsem zapátrala po své minulosti,protože o sobě moc nevím,tak to sem chci dát.
PraPraPra Dědeček-docela obávaný upír,přezdívalo se mu Pán Stínů.Měl pět manželek,ale jen jedno dítě.S poslední,pátou manželkou,kterou ze všech nejvíc miloval.Byl to syn.
PraPraPra Babička-pátá manželka,matka mého PraPraPra strýce Darlyho
PraPra Dědeček-také upír,ale už ne čistokrevný,matka byla upírka,otec nikoli
PraPra Babička-Jennosy..Ta byla zase likan.Nedokážu si představit,jak to vypadalo,pár upír+likan,když vedli tak dlouhou válku
Pra Dědeček-ten byl jako jediný z čistého původu elfů,nevím,jak to dokázaly,ale prostě se doracovaly až na elfy
Pra Babička-ona je napůl víla a napůl elf a má schopnost měnit oči podle nálady,tak jako já,mám to po ní
Dědeček-Toho jsem docela znala,byl to moudrý a statečný elf
Babička-tak ta žije,ale někde na dalekém ostrově Olenu.Krásná,milá a obětavá,víla
Otec-napůl elf a napůl víla,ovšem jako víla se vůbec neprojevoval
Matka-taky kříženec,ostatně tak jako já
No,moc jsem toho o nich totiž nenašla,takže toho nějak extra moc není

Pozor pozor!

21. dubna 2008 v 10:38 | Princezna Asmar z Lasanitu |  Informace nebo-li ČTĚTE!!!
Být Vámi chodím na spolužáky, protože i tam se vyhlašují soutěže! Ted jsme tam jednu dala, tak běžte si jí udělat!

Přijmutá

19. dubna 2008 v 23:53 Strify Ghae (zrušeno)
Dneska odpoledne mi volala ta paní ze školy,že jsem ty příjmačky zvládla a že mě berou.Takže přístí měsíc nastupuju.
A tady je moje nejlepší fotka z modelingu-téma bylo BOJE:
Teď nejlepší fotka z fotografování,co jsem fotila já-téma bylo KOLEM NÁS:
Nejlepší momentka z tance:
Zrovna když jsem se stavila na ruky a pak jsem se odrážela na salto...

Přihlášená

16. dubna 2008 v 19:33 | Lady Strify |  Strify Ghae (zrušeno)
Takže jsem podala přihlášku na tu školu,zítra du na příjmačky,tak snad mě vezmou...Díky mami,že jsi to dovolila :) a s Nikim budu večer,takže se s ním domluvím na tu večeři...

Překvapení

14. dubna 2008 v 16:13 | Lady Strify |  Strify Ghae (zrušeno)
Je ráno,sluneční paprsky mě jemně pošimraly na tváři,takže vstávám.Dnes mám domluvenou schůzku s Nikim,říkal,že pro mě má překvapení,tak nevím.Cítím vůni snídaně,řekla bych,že to jsou míchaná vajíčka.Jdu se umýt,obléknu se a jdu na jídlo.Pozdravím mamku a Zacka a zasedla ke stolu.Byla to míchaná vajíčka.Posnídala jsem,šla jsem se umýt a převlékla jsem se do nových šatů
"Jdu ven,vrátím se večer" zařvala jsem od dveří a zabouchla
Přišla jsem přesně v devět na předem domluvené místo.Na tvář mi vletěl polibek a pak mě Niki obejmul.
"Ahoj zlatíčko" pozdravil mě mile
"Ahoj" vrátila jsem mu pozdrav a usmála jsem se na něj
"Moc ti to sluší"
"Uh..Děkuju" usmála jsem se znovu
"A kam to vlastně jdeme?"zeptala jsem se Nikiho
"Překvapení" usmál se a chytil mě za ruku
Tak jsme pokračovali dál,ruku v ruce,povídali jsme si o všem možným,řešili jsme budoucnost nebo jenom tak naše zájmy a tyhle věci.
Bylo mi krásně,cítila jsem,jak mě jeho láska hřeje u srdce...
Nebudu vám tu popisovat,co všechno jsem ještě cítila a jak mi bylo,vždyť to znáte...Ušli jsme hroznou dálku,cestou jsem lítali po louce a chytali jsme motýlky,které jsme pak znovu pouštěli,cákali jsme na sebe studenou vodu z horského potůčku,prostě jsme blbli jako malí.Pak jsme přešli takový menši kopec,na kterém jsme se najedli trnek,hrušek a třešní a došli jsme až k takovému hodně rozlehlému domu.Niki mi řekl,že mám zavřít oči a dovedl mě do nějaké místnosti,podle všeho byla hodně velká,protože se tam všechno rozléhalo...Když jsem oči otevřela,viděla jsem se snad tisíckát dokola na stěnách plných zrcadel...Stála jsem uprostřed tanečního sálu!
Niki mi vysvětlil,že je to škola,na kterou se teď můžu přihásit..Je to modeling,moderní tanec a fotografování...Jo,až na to,že já modelka nebudu nikdy...Podívejte se na mě!(už jsem si oblékla taneční trikot)
No nevím...Přihlásila bych se ráda...Ten pán,co to vede říkal,že mám talent,viděl totiž mou choreografii,co jsem vymyslela...Musela jsem zatančit totiž...A říkal,že se mám rozhodnout,dal mi týden a pak že moje místo uvolní..Takže,mami,co říkáš?

Michael

6. dubna 2008 v 14:14 | Princezna Asmar z Lasanitu |  Princezna Asmar z Lasanitu
Scerr a Strify tady píší o svých ,,objevech" že ani já nemůžu zůstat pozadu. Jmenuje se Michael. Je půlelf i když byste to do něj asi neřekli... Začnu tedy od začátku.....
Je to už dávno, ale vzpomínám na to jako by to bylo včera. Kolikrát se tomu společně s Michaelem smějeme. Byl jarrní den. Nebyl studený, ale ani horký.... Bylo zkrátka tak akorát. V té době jsem cestovala dalekou krajinou v daleké zemi.... Ale o tom ted ne.... Po nějaké době jsem narazila na řeku, která mě zaujala.
Šla jsem chvíli proti proudu. Okolo byly vysoké skály, ale při troše obratnosti se pohodlně dalo projít.... Po chvíli jsem došla k vodopádu. Něco, nějaká nevysvětlitelná síla mě nutila jít až k němu. Po chvíli jsem zpozorovala malou, maličkato vílu.
,,Ahoj" řekla víla svým slaboučkým pískavým hláskem
Usmála jsem se na ní ,,Ahoj"
Víla ke mě přilétla blíž a prohlížela si mě svýma malýma očkama. ,,Jak se jmenuješ?" zeptala se po chvíli
,,Jména jsou mocná" řekla jsem klidným skoro šeptavým hlase.
,, Já vím. Ale vždyt víš jak to myslím" zakabonila se víla
,,Jistě." zasmála jsem se,, A předpokládám, že nechceš mé celé a formální jméno, ale jen to, jak mi říkají že?" víla netrpělivě přikývka ,,Říkají mi Asmar. a tobě?"
,,Jak kdy a podle toho jestli něco potřebují" zahihnala se víla ,,Ale většinou jsem pro ně Emilka"
Zapovílali jsme se. Ona se usadila na skále a já se sklonila k vodě. Při té příležitosti jsem si omyla obličej.... Emilka byla neuvěřitelně zábavná......
Dlouho jsme si vyprávěli. Já jí povídala o Lasanitu a ona mi o zemi zvané Eliena (která je odedávna spojencem Lasanitu i Baronu), odkud pochází..... Řekla mi, že v této krajině není dlouho, ale ví, že tu nejsou moc přívětivý ledé, a že nejeden z nich je ve službě čarodějnice Kraily.... To jen potrvrdilo mé domněnky...
Za chvíli se Emilka rozloučila, že už musí jít... Pozorovala jsem nebe, kde zmizela, ale po chvíli jsem v zátilku ucítila ten nepříjemný pocit, že se na mě někdo dívá. Hbitě jsem se otočila.... Kus ode mě stál na skále muž. Díval se velmi upjatě a překvapeně. Okamžitě jsem si vzpoměla jak mi Emilka řekla, že zdejší lidé slouží Kraile.
,,Kdo jsi?" zeptal se muž tvrdě
,,Kdo jsi ty?" odpověděla jsem neméně tvrdě
Hořce se usmál ,,Ptal jsem se první"
,,A já své jméno neříkám lidem na potkání"
,,Tak to jsme dva" a pomalu scházel k řece s rukou na jílci meče
Ted nastal okamžik, kdy jsem vážně nechtěla být opožděná. Muž vypadal jako ostřílený a zkušený válečník, tak jsem rychle vytáhla meč ,,Tak pozor!" prohlásila jsem tvrdě ,,Nepouštím k sobě blízko lidi, kteří se mi nepředstavili"
,,Představil bych se...." odpověděl s ledovým klidem, ale také s vytaženým mečem
,,Tak....?"
,,Nemám jistotu, že jsi přítel a kdybys byla nepřítel, není moc jisté, že bys nebyla vlivná na straně nepřítele a nechci být zajat."
,,Tak to sme dva." odpověděla jsem
,,Takže mi neřekneš kdo jsi"
,,Ne"
,,Určitě?"podívala jsem se na něj pevným pohledem a tak pokračoval ,,V tom případě je mi líto...." a zaútočil mečem
Měl silnou ruku a dobrou taktiku. Ovšem já na tom byla podobně...Neřeknu vám jak dlouho jsme bojovali, jen že to bylo dlouho. Nakonec jsem neštastnou náhodou uklouzla po vlhkém kameni a spadla jsem. Opravdu jsem si nemohla vybrat lepší místo. vedle mě byl kámen o který jsem se praštila do ruky takouvou ránou, že mi meč vypadl z ruky... Muž toho okamžitě využil. Hbitě mi meč přiložil na krk. Pk jsem si všimla jílce toho meče. Chvíli jsem přemýšlela, co mi připomíná a pak mi to došlo....
Začala jsem se smát... Muž se na mě nechápavě podíval. Podívala jsem se na něj usměvavým pohledem ,,Z Elieny, že?" Abych to vysvětlila. Jedině v Elienu vyráběli hlaven jílce jako je tahle a jak už jsem říkala, země Eliena je náš dávný spojenec....
Muž na mě nejistě pohlédl a po dlouhé odmlce řekl ,,Ano"
,,Dovol abych se představila" zasmála jsem se ,,Mé jméno je Lady Asmar z Lasanitu"
,,Jej!" lekl se ,,Odpust paní já..." pak se nejistě usmál ,,Mé jméno je Michael, syn Borinův" jeho meč byl opět zpět v pochvě a jeho ruka byla natáhnutá aby mi pomohla se zvednout. ,,Odpust netušil jsem"
To bych ovšem nebyla já, kdybych přijala jeho pomocnou ruku a normálně v klidu se zvedla. Má noho vykopla a podkopla mu nohy. oba jsme ted leželi na zemi a já prohlásila ,,V pořádku... Myslím, že jsme vyrovnáni...." A pak jsem se začela smát a on taky.... Oba jsme byli unavení z boje a ani jednomu se nechtělo vstávat....
Po chvíli, kdy jsme se smáli přilítla víla. Byla to Emilka. ,,Propána!" vykřikla svým pisklavým hláskem, hned jak nás viděla... ,,Není Vám nic? paní Asmar? Michaele?"
,,Vy se znáte?" řekla jsem nastejno s Michaelem..... Začela jsem se znovu smát. Michael se postavil na nohy a opět mi nabídl ruku (dával si při tom dobrý pozor na nohy). Já však pomoc ochotně přijala a vstala jsem....
Když jsme oba stáli Emilka se na nás podívala a znovu se zeptala ,,nestalo se vám nic?"
,,Budu mít jen modřinu" usmála jsem se
,,Omlouvám se" zopakoval znovu Michael
,,v pořádku. Myslím, že to přežiju" zasmála jsem se
Tak asi takhle nějak jsme se seznámili... Ted se vídáme velmi často. Občas jedu já do Elieny, občas ona navštíví Lasanit a nebo spulu jedeme na nějakou výpravu...

Nekonečný boj

4. dubna 2008 v 19:27 | Princezna Asmar z Lasanitu |  Princezna Asmar z Lasanitu
Už jsem se zminovala o tom, že Lasanit je čas od času obléhán a tak nejednou vyrazím do boje. Původně jsme si mysleli, že to jsou nějaké divoké kmeny, které k sobě vůbec nepatří, že se jim prostě líbí v Lasanitu. Ale opak byl pravdou. Ti lidé (a kolikrát to nezůstalo jen u lidí ale přišli se podívat i vlkodlaci a trollové) si opatřila naše odvěká nepřítelkyně. Čarodějnice Kraila.
Je neúprosná a krutá. Chce nejprve dobít Lasanit, pak zbytek země. My se však nedáváme lacino. Máme spoustu spojenců a taky umím kouzlit... Máme i spoustu jiných mocných kouzelníků, ale jak už to tak bývá spadají pod vedení někoho jiného. V tomto případě pode mne... Elfové jsou mimořádní bojovníci, ale poznají, kdy už bylo dost válčení a dokáží dát protivníkovi šanci se vzdát. Ne všivhni ti lidé jsou zlí, ale většina ano.....Některým Kraila napovídala nejrůznější věci o krutosti obyvatel Lasanitu. Když pak ale poznají, že jsme lepší než Kraila (která k nim opravdu není laskavá), vzdají se a můžou pak v Lasanitu žít spokojeně a poklidně. Nejedni z těch lidí se stali mými práteli....
Ale to jsme se dostali někam jinam. Myslím, že jsem Kraile taky tak sympatická jako ona mě. Spousty těch lidí, co se k nám přidali, tam byli celkem vysoce postavení (mimochodem stejně jako naši špehové) a tvrdí, že z Kraily cítili jistý druh strachu, který ze mě cítí. Prý ho však skrývala za opovržení, což dělá i když se náhodou setkáme v bojišti. Dobrá zas taková náhoda to není.... Upřímně řečeno ani já z ní nemám dobrý pocit. Umí velmi dobře kouzlit i bojovat. Ale spíše než strachem bych ten pocit nazvala úcta. Taková úcta, která se mísí s nenávistí, ale ne opovržením. Ale tohle se mi nechce rozebírat...
Ani já nebojuji špatně. Myslím, že právě naopak. Umím ovládat kouzla, meč a luk s šípy.... Ale ne vždy je meč ohnivý jak vydíte na obrázku..... To bylo takové....ehm.... dobře nechtěné... kouzlo. No nikdo není dokonalý, snad až na Ježíše a v toho já nevěřím=,)... Ale nakonec to vypadalo efektně.
No to je prozatím zase vše.
P.S.: Safiro doufám, že už děláš na úkolu z literatury! A začněte být zase trochu aktivní!!!!
S přáním krásného dne
Lady Asmar