Michael

6. dubna 2008 v 14:14 | Princezna Asmar z Lasanitu |  Princezna Asmar z Lasanitu
Scerr a Strify tady píší o svých ,,objevech" že ani já nemůžu zůstat pozadu. Jmenuje se Michael. Je půlelf i když byste to do něj asi neřekli... Začnu tedy od začátku.....
Je to už dávno, ale vzpomínám na to jako by to bylo včera. Kolikrát se tomu společně s Michaelem smějeme. Byl jarrní den. Nebyl studený, ale ani horký.... Bylo zkrátka tak akorát. V té době jsem cestovala dalekou krajinou v daleké zemi.... Ale o tom ted ne.... Po nějaké době jsem narazila na řeku, která mě zaujala.
Šla jsem chvíli proti proudu. Okolo byly vysoké skály, ale při troše obratnosti se pohodlně dalo projít.... Po chvíli jsem došla k vodopádu. Něco, nějaká nevysvětlitelná síla mě nutila jít až k němu. Po chvíli jsem zpozorovala malou, maličkato vílu.
,,Ahoj" řekla víla svým slaboučkým pískavým hláskem
Usmála jsem se na ní ,,Ahoj"
Víla ke mě přilétla blíž a prohlížela si mě svýma malýma očkama. ,,Jak se jmenuješ?" zeptala se po chvíli
,,Jména jsou mocná" řekla jsem klidným skoro šeptavým hlase.
,, Já vím. Ale vždyt víš jak to myslím" zakabonila se víla
,,Jistě." zasmála jsem se,, A předpokládám, že nechceš mé celé a formální jméno, ale jen to, jak mi říkají že?" víla netrpělivě přikývka ,,Říkají mi Asmar. a tobě?"
,,Jak kdy a podle toho jestli něco potřebují" zahihnala se víla ,,Ale většinou jsem pro ně Emilka"
Zapovílali jsme se. Ona se usadila na skále a já se sklonila k vodě. Při té příležitosti jsem si omyla obličej.... Emilka byla neuvěřitelně zábavná......
Dlouho jsme si vyprávěli. Já jí povídala o Lasanitu a ona mi o zemi zvané Eliena (která je odedávna spojencem Lasanitu i Baronu), odkud pochází..... Řekla mi, že v této krajině není dlouho, ale ví, že tu nejsou moc přívětivý ledé, a že nejeden z nich je ve službě čarodějnice Kraily.... To jen potrvrdilo mé domněnky...
Za chvíli se Emilka rozloučila, že už musí jít... Pozorovala jsem nebe, kde zmizela, ale po chvíli jsem v zátilku ucítila ten nepříjemný pocit, že se na mě někdo dívá. Hbitě jsem se otočila.... Kus ode mě stál na skále muž. Díval se velmi upjatě a překvapeně. Okamžitě jsem si vzpoměla jak mi Emilka řekla, že zdejší lidé slouží Kraile.
,,Kdo jsi?" zeptal se muž tvrdě
,,Kdo jsi ty?" odpověděla jsem neméně tvrdě
Hořce se usmál ,,Ptal jsem se první"
,,A já své jméno neříkám lidem na potkání"
,,Tak to jsme dva" a pomalu scházel k řece s rukou na jílci meče
Ted nastal okamžik, kdy jsem vážně nechtěla být opožděná. Muž vypadal jako ostřílený a zkušený válečník, tak jsem rychle vytáhla meč ,,Tak pozor!" prohlásila jsem tvrdě ,,Nepouštím k sobě blízko lidi, kteří se mi nepředstavili"
,,Představil bych se...." odpověděl s ledovým klidem, ale také s vytaženým mečem
,,Tak....?"
,,Nemám jistotu, že jsi přítel a kdybys byla nepřítel, není moc jisté, že bys nebyla vlivná na straně nepřítele a nechci být zajat."
,,Tak to sme dva." odpověděla jsem
,,Takže mi neřekneš kdo jsi"
,,Ne"
,,Určitě?"podívala jsem se na něj pevným pohledem a tak pokračoval ,,V tom případě je mi líto...." a zaútočil mečem
Měl silnou ruku a dobrou taktiku. Ovšem já na tom byla podobně...Neřeknu vám jak dlouho jsme bojovali, jen že to bylo dlouho. Nakonec jsem neštastnou náhodou uklouzla po vlhkém kameni a spadla jsem. Opravdu jsem si nemohla vybrat lepší místo. vedle mě byl kámen o který jsem se praštila do ruky takouvou ránou, že mi meč vypadl z ruky... Muž toho okamžitě využil. Hbitě mi meč přiložil na krk. Pk jsem si všimla jílce toho meče. Chvíli jsem přemýšlela, co mi připomíná a pak mi to došlo....
Začala jsem se smát... Muž se na mě nechápavě podíval. Podívala jsem se na něj usměvavým pohledem ,,Z Elieny, že?" Abych to vysvětlila. Jedině v Elienu vyráběli hlaven jílce jako je tahle a jak už jsem říkala, země Eliena je náš dávný spojenec....
Muž na mě nejistě pohlédl a po dlouhé odmlce řekl ,,Ano"
,,Dovol abych se představila" zasmála jsem se ,,Mé jméno je Lady Asmar z Lasanitu"
,,Jej!" lekl se ,,Odpust paní já..." pak se nejistě usmál ,,Mé jméno je Michael, syn Borinův" jeho meč byl opět zpět v pochvě a jeho ruka byla natáhnutá aby mi pomohla se zvednout. ,,Odpust netušil jsem"
To bych ovšem nebyla já, kdybych přijala jeho pomocnou ruku a normálně v klidu se zvedla. Má noho vykopla a podkopla mu nohy. oba jsme ted leželi na zemi a já prohlásila ,,V pořádku... Myslím, že jsme vyrovnáni...." A pak jsem se začela smát a on taky.... Oba jsme byli unavení z boje a ani jednomu se nechtělo vstávat....
Po chvíli, kdy jsme se smáli přilítla víla. Byla to Emilka. ,,Propána!" vykřikla svým pisklavým hláskem, hned jak nás viděla... ,,Není Vám nic? paní Asmar? Michaele?"
,,Vy se znáte?" řekla jsem nastejno s Michaelem..... Začela jsem se znovu smát. Michael se postavil na nohy a opět mi nabídl ruku (dával si při tom dobrý pozor na nohy). Já však pomoc ochotně přijala a vstala jsem....
Když jsme oba stáli Emilka se na nás podívala a znovu se zeptala ,,nestalo se vám nic?"
,,Budu mít jen modřinu" usmála jsem se
,,Omlouvám se" zopakoval znovu Michael
,,v pořádku. Myslím, že to přežiju" zasmála jsem se
Tak asi takhle nějak jsme se seznámili... Ted se vídáme velmi často. Občas jedu já do Elieny, občas ona navštíví Lasanit a nebo spulu jedeme na nějakou výpravu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ImperishableMan ImperishableMan | E-mail | Web | 8. srpna 2008 v 0:11 | Reagovat

Velmi me fascinoval tvůj příběh.Máš nadání.Kdyby jsi nekdy chtela pokecat - icq 361561214 - neprestavej psat ! mas tlent

2 ImperishableMan ImperishableMan | E-mail | Web | 8. srpna 2008 v 0:13 | Reagovat

mimochodem - ty obrazy jsidelala sama?

3 Amia Amia | Web | 11. března 2010 v 11:59 | Reagovat

XD   Super rozhovor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama