Červen 2009

Ja (trocha inak)

19. června 2009 v 16:59 Eruwie Anárion
Awojky! Tak tu je moja new podoba!:
Viem, viem stále som v zelenom, ale mám prefarbené vlasy! xD










Pre Lady Asmar:
ten dess mám skoro hotový a kedže tu nikto nestíha tak som si myslela či by som nemohla ten dess nastaviť ja. Viem v pravidlách je napísané že dess nesmie meniť nik iný okrem Lady ale aj tak xD
Pekne prosím :)

Richard vypráví...

13. června 2009 v 19:11 | Irimë Nyss |  Irimë Andůlinë
Konečně jsem překonala svou vyčerpanost a chopila se svého pera, abych Vás 'potěšila' pár novinkami...

Moje zranění jsou již téměř zahojená, ale pořád to potvora bolí... Už ke mně můžou ostatní, nevím, proč mě předtím maminka držela od ostatních... No, to je jedno. Richard mi zase vyprávěl o sobě a já Vám něco tímto způsobem zprostředkuji...

Richardovo širší vyprávění o jeho působení u Lady Jolinar a Lorda Ravena:

"Říše těchto dvou mocných pánů je orientovaná ke straně Života, ale z části se lehce prolíná i se stranou Přírody. Jejich města jsou velice přepychová, co si pamatuji. Samé krásné, bílým mramorem dlážděné, ulice; honosné domy též z bílého mramoru. Královské město je postaveno na kopci a okolo něj, na vrcholu onoho kopce, jež nese název Rutheil-an-Narath, je královský palác. Ten je jakožto jediný snad v celém království z černého kamene a je vykládán zlatem.
Lidé tam jsou hodně pobožní, vyhýbají se něčemu, co oni nazývají 'hřích'. Zákony toho určují mnoho, také považují za posvátnou jednu knihu, nepamatuji si její jméno.
Připutoval jsem do královského města, Razieru, a snažil se najít nějaké uplatnění pro mé magické schopnosti. Byl jsem uveden k Lordu Ravenovi a ten shlédl mé umění a byl přesvědčen, že bych v jejich zemi nalezl poslání. Přijali mne teda a já po pět let sloužil jakožto elitní mág. Poté nastala chvíle bitvy s armádou z Korresanu, o které jsem už před nějakou dobou mluvil..."

Zamyšleně jsem se na něj podívala a potásla hlavou:
"Připadá mi podle vší té nádhery, že tam byli lidé namyšlení."
" A nepleteš se. Většina lidí byla alespoň trošku namyšlená, ale ti nejmoudřejší oplývali skutečnou pokorou vůči jejich Bohu, zemi a přírodě."
"Ale tím tvá životní cesta neskončila, že? Vyprávěj mi prosím dál." zaprosila jsem jako malé dítě, které se dožaduje další pohádky, protože se mu nechce jít spát.
"Jak si přeješ." mrknul na mě.
"Po splnění svého prvního úkolu od mé Paní jsem se na nějakou dobu uchýlil do její říše, kde jsem se cvičil v boji, magii a taktice. Po výcviku jsem putoval po všemožných zemích, navštívil jsem i okolí Indestu a plnil úkoly, jež mi byly zadány. Takto jsem žil asi tak čtyři roky. Pak si mě Paní zavolala opět do své říše. Dostal jsem nový úkol - chránit elfské děvče při její cestě. Tak jsem se ocitl znovu v krajině okolo Indestu, tentokrát poblíž Lasanitu, jak určitě víš. Přilákal jsem tě do lesa, kde jsem nad tebou bděl, aby se ti nic nestalo, zatímco tvá duše bloudila po Království Smrti. V té době ke mně promlouvala Paní a posilovala mne na duchu, když jsem věděl, že ty se možná nevrátíš. Ona mi totiž ukázala můj smysl života. Tebe. Najednou jsem bez přítomnosti tvé duše cítil určitou prázdnotu. Ale když ses vrátila... Bylo to něco úžasného. Svět jsem najednou viděl jinýma očima..."
Nenechala jsem ho doříct myšlenku a zašeptala: "Ani nevíš, jaké to bylo pro , když jsem viděla tebe, jak se nade mnou s ustaranou tváří skláníš..."
Vděčně se na mě podíval, zjevně nebyl zvyklý dávat najevo své city. Natáhl se ke mně, vzal mě za ruku a jemně mě hladil.
"Zajímá tě ještě něco?"
"Dozvěděl si se už něco o své biologické a své adoptivní rodině?"
"Pátrám po nich a myslím, že už jsem velice blízko..."