Červenec 2009

Let

30. července 2009 v 11:18 | Lady Asmar |  Princezna Asmar z Lasanitu
Nevím jak dlouho jsem létala nad lesy v okolí Lasanitu. Vlastní myšlenky mě pronásledovali. Těm sem uletět nedokázala. Chtěla jsem si na chvíli pročistit hlavu.... Co dál? Co mám dělat?
,,Asmar..."Oslovila mě Elvíra ,,Asmar!!" vykřikla když jsem jí nevnímala.
,,Ano?"
,,Co ti ukazuje Sahra sabnam?"
,,Poslední dobou temné věci. Nevyznám se v nich..."
,,Předpokládám že ses do toho nepodívala, když jses to dozvěděla..." její hlas zněl jako by mě kárala
,,Ne nepodívala... Co by mi měla ukázat? Naší záhubu? Já jiné východisko nevidím..."
,,Draci vidí mnoho východisek..."řekla jakoby mimochodem
,,Ty nějaké vidíš?" zeptala jsem se jí
,,Jistě! Ale ty sebevražedné akce nepovoluješ..."
Vzdychla jsem. Ne to nepovoluju.Navíc Kraila je chytřejší a opatrnější než si většina myslí. Má spoustu opatření, tím jsem si jistá... ,,Vrátíme se domů..."
,,Nejdřív ti něco ukážu." prohlásila Elvíra a prudce změnila směr, že jsem z ní málem spadla
,,Nemáme moc času," řekla jsem ,,musíme se vrátit."
,,Nejdřív ti něco ukážu!" zopakovala Elvíra ostřeji
Dolétli jsme na okraj nějaké skály. Ač se to zdá nemožné, žačínala tam duha.
,,Duha?" zeptala jsem se
,,Víš našla jsem to minulí týden, ani nevím proč jsem letěla zrovna tudy. nebo spíš proč jsem tudy nikdy neletěla.... Je to zvláštní víš..."
Pohlédla jsem na ní. Zírala na duhu jako by to bylo něco posvátného. Jistě, bylo to zvláštní, ale Elvíra na to zírala skoro pobožně.
,,Elvíro? Jsi vpořádku?"
Překvapeně na mě zamrkala ,,Jistě. Poletíme?"
,,Jo, už je načase..."
Cestou zpět jsme mlčeli, každá ponořená ve vlastních myšlenkách... V jednom bodě se naše myšlenky prolínaly. Máme málo času...

Richardovy starosti

12. července 2009 v 19:01 | Irimë Nyss |  Irimë Andůlinë
*z pohledu Richarda*

Cítím, že přicházejí špatné dny. Nejednou jsem měl vize, že se okolo potulují skřeti, což je teď dost pravděpodobné. A Irin se ještě pořád nevzchopila úplně, aby nám pomohla nebo aby alespoň mohla vzdorovat. Sice je silná, ale ne dostatečně, aby zvládla přeměnu a nemá cenu riskovat její zdraví nebo život, i když ona sama to vidí jinak. Jenže je příliš mladá na to, aby věděla, že není vhodné riskovat přespříliš. A já, jakožto podstatně starší už vím, že ji musím chránit a hlavně udržet naživu. Nejen pro vyšší účely, ale i pro sebe. Nedokázal bych ji podruhé vystavit nebezpečí, že zemře, ale tehdy s tím skřetem jsem neměl ani tušení, co se děje.

Dost už s tím, minulost je minulostí a ani já nezmění svou vlastní minulost, i kdybych chtěl sebevíc, a to na sebe nejsem nijak pyšný. To ale nebývá nikdo, když musí udělat něco takového. Radši pryč od tohohle, vzpomínky nejsou zrovna příjemné.

Měli bychom se začít připravovat, že Irin nám nepomůže ničím ze svých zchopností a mám taky obavy, že se s ní něco děje. Je teď taková zvláštní, uzavřená. Možná se jí dotklo, že ji nenecháme chvilku o samotě, ale je to nutné pro její bezpečí. Kdybych měl absolutní jistotu, že nikde v okruhu sto kilometrů není žádný skřet ani jiná havěť včetně Kraily, tak ji nechám osamotě. Ale tuhle jistotu nemám a tak ji o samotě nechat nemůžu. Snad to někdy pochopí. Je mi líto, že některé věci musím dělat proti její vůli, ale mně doopravdy nic jiného nezbývá.

Ona ještě neví o tom, co se děje, ale se zbytkem její rodiny už jsme to celkem detailně probrali. Bude nejlepší, když v případě napadení s ní zůstanu já a Aerin, není jisté, co se vlastně stane či nestane. Morwen s Túrionem půjdou ddo bitevní vřavy, i když bychom všichni tři byli rádi, kdyby zůstali ve městě a ne aby šli před hradby. Oni ale mají svou hlavu a dost odvahy či bláznovství na to, aby neposlechli moudrých rad a šli se pokoušet o Smrt.

Další možností je přivolat mou paní, ale je otázka, jestli by nechtěla něco na oplátku. nebo někoho. Mohla by nám vyhrát celou bitvu, ale mohla by chtít mnoho životů od nás za to, že nám dopomohla k vítězství. Arasis by mohl povolat nezkrocené draky z lesů, močálů a hor, aby nám pomohli ochránit svobodu této země.

Začátek léta není žádná idyla

6. července 2009 v 20:56 | Irimë Nyss |  Irimë Andůlinë
Mantúlië Nildi,

už chodím na procházky a už je mi i o dost líp, než když jsem Vám psala naposled. Zranění se hojí čím dál rychleji, ale poslední zprávy mě hodně znepokojily. Richard mi pomáhá s léčením a celkovou rekonvalescencí, bere mě hodně často na procházky po zahradě a občas i po městě.

Poslední dobou mi připadá, že je opět nezvykle chladno. Možná bych se mohla pokusit zasáhnout ve prospěch hezkého počasí, ale asi mě to bude stát velké množství sil.

Jinak bych asi měla začít trénovat vše, co jsem po dobu léčby zanedbala a zmeškala. Je to těžké, ale snažím se to zvládnout. Hodně tvrdě držu, ale zase to nesmím přehánět. Richard mě koriguje, hodně mi s tím pomáhá. Nikdy jsem si nemyslela, že bych s někým mohla být tak moc šťastná.

I přes tohle štěstí na mě trochu doléhá deprese z nebezpečí Lasanitu a všech lidí, kteří v něm žijí. Nechápu, proč se tohle poříd děje. Proč už to nemůže skončit? ždyť je to strašné. Kraila zjevně nemá žádnou zodpovědnost, když tohle může dělat.

Je to snad konec?

3. července 2009 v 14:37 | Lady Asmar |  Princezna Asmar z Lasanitu
*Z Lexova pohledu
Dny ubíhaly... Válečných posil bylo málo... Musel jsem jít za Asmar a říci jí zprávu, která jí nepotěší. Koho by také potěšila? Kromě Kraily samozřejmě...
Stefan dobře ví jak bude reagovat a proto za ní poslal mě. Nevíhoda poddaných.
Přišel jsem k ní před pokoj a tam se zhluboka nadechl. Pak jsem otevřel dveře a promluvil na ní: ,,Asmar, poslové hlásí že vojsko od krále Brena bylo napadeno a přišlo o víc jak polovinu bojovníků."
Ztrápeně zavřela oči. Věděl jsem co se jí honilo hlavou. Ti už jsou třetí. A od něj jsme čekali největší posilu. Jestli přišli o víc něž polovinu....,,Kolik?" zeptala se
,,Pět set.."odpověděl jsem
Zapotácela se a sedla si na židli u psacího stolu. ,,Pět set od Brena, pět set od paní Katriny, stovka od Jena, dvě stě od Orimbera a v Lasanitu sto padesát?"
,,Plus mínus." odpověděl Lex
,,To je pouhých 1450. Ani plovina z toho co jsem doufala ted mít. " povzdechla si ,, Snad další dorazí brzy... Je to všechno?"
,,Není..."
Zbystřeně se na mě podívala a dala mi znamení abych pokračoval.
,,Asmar," řekl jsem jemným a ztrápeným tonem ,,nikdo jiný už nedorazí..."
,,Ne, ještě mají přijít tři vojska." nevěřila mi
,,Nepřijdou."
,,Ale ano!" její ton získával histerické podbarvení ,,proč by neměli přijít?"
,,Byla přepadena jejich města... Oni sami se musí bránit."
Chvíli mlčela jak jí docházela pravost mých slov. ,,Lasanit se řítí do záhuby..." řekla unaveně a skryla obličej do dlaní.
,,Co chceš abychom udělali?" zeptal jsem se opatrně. Já sám sem neměl nejmenší tušení co ted. Ani Stefan ne, ale ona si vždycky věděla rady.
podívala se na mě skrz dlaně. Ztápeně, unaveně, vypadala starší než doopravdy je. Víc než jsem jí kdy viděl. Měl jsem vztek. Měl jsem sto chutí vyrazit a Krailu zabít osobně. Takhle by neměla vypadat. Pak pomalu a chraptivě promluvila ,,Já nevím, Lexi." To sám o sobě byl šok...
Do pokoje přišel Michael s a za ním Asmařina komorná Lisa. Michael se zastavil ve dveřích a Lisa do něj narazila, když si všiml Asmařina výrazu. ,,Co se děje?" zeptal se a rychle přecházel pokoj za Asmar. Komorná se za ním tvářila vyděšeně.
,,Lasanit nemůže přežít přístích čtrnáct dní." Asmar si opět schovala tvář do dlaní.
,,Cože?" Michael se tvářil zmateně ,,co se děje?"
V rychlosti jsem mu řekl to co jsem řekl Asmar. Na tvráři se mu objevil zdrcený výraz, ale pak ho skryl za neutrální maskou. Vždy dokázal skrýt své emoce, a proto dokázal výborně vést všechny bytosti... Ted pohlédl na Asmar.
Zděšené komorné vyšel z úst zděšený výkřik: ,,Co ted lady?"
,,Já nevím Julie." řekla Asmar už vyroznanějším tonem. Já i Michael jsme viděli že se snaží předstírat kid, ovšem to komornou moc nepřesvědčilo. ,,Ale nějak to dopadne, tak jako vždy. Ted prosím běž a nikomu neříkej cos slyšela ano? Vznikla by zbytečná panika."
,,Ano lady." prohlásila a vycovala ze dveří.
Asmar vyšla na balkon a zalovala Elvíru. Michael za ní přišel ,,Asmar co chceš dělat?"
,,Nevim... Prostě něco!" opět histerické podbarvení tonu...
Michael jí objal: ,,Bude to dobré."
,,Sám dobře víš, že tohle dobré nebude." vytrhla se mu a naskočila na záda Elvíře...

Záhada? 2.

2. července 2009 v 12:06 Eruwie Anárion
Černoknažník pomyslela som si. V ruke držla dýku. Čudne žiarila. Stále niečo hovoril ale nerozumela som mu (škoda že som nešla študovať arménčinu...).
Po skonční zariekavania zobral dýku,a podrezal si žily. Ustúpila som. V tom niečo pod mnou zapraskalo. Bol to konárik. Zdá sa že si nič nevšimol pomyslela som si a trochu som sa pousmiala. Niekto by si myslel že keď si podrezal žily akutomaticky zomrie, lenže on sa smial. Keď som počula jeho smiech po chrbte mi naskakovali zimomriavky. Už som si myslea že sa nič nestane no presne v tej chvíli sa začalo veľmi čudné divadlo. Začalo ním mykať ako keď bábkar potiahne svoju bábku. Nejaká čudná sila ním hodila o zem. Ležal tam. Nič sa nestalo. No zrazu si začal strhávať všetko oblečnie čo mal na sebe. Ostala mu len zástera alebo také niečo z predošlého plášta. Z chrbta mu začali ,vyskakovať´chlpy. Hlava sa mu predĺžila. Už som vedela čo sa dialo. Černoknažník sa menil na vlkolaka. Okamžite som sa otočila a čo najtichšie som bežala k Safire.
Keď som konečne pribehla, Safira nervózne kopala do stroma o ktorý som ju priviazala.
Odviazala som uzdu a naskočila naň. Nemusela som ju ani popchýnať, sama začala cválať. Ani nie za 2 minúty sme boli von z lesa.
Už, už som si myslela že sme v pohode ale... Zo zadu sa ozval ten známy zvuk ktorého som sa tak bála. Vytie vlkolaka. Rýchlo som popchla Safiru. Začala cválať, potom sme prešli do trysku. Dole kopcom nám to išlo ako nič.
***

Keď sme po asi tak 5 min. prišli do dediny, všetci boli v normále. Len ja som bola zadychčaná, chcelo sa mi spať.
A tak si z hrôzov ešte dnes spomínam na Záhadu černoknažníkovej premeny v vlkolaka.

Záhada?

2. července 2009 v 11:14 Eruwie Anárion
Bol krásny letný deň. Ani z postele sa mi nehcelo vyjsť. Ale čo už. Po dlho presviedčaní samej seba som vyšla. Pomaly som sa prezliekla a naraňajkvala.
Myslela som že to bude normálny deň ,ale mýlila som sa.
Rozhodla som sa že prechádzka lesom by sa mi hodila. Obula som sa a rýchlim krokom som prešla k dverám. Otvorila som ich a prešla som k stajni. Rozhodla som sa ísť na prechádzku z Safirou (vešne žiarli keď si zoberiem Star:).
Vysadla som na ňu a krokom sme sa vybrali k lesu. Išli sme dlhým chodníčkom čoraz hlbšie a hlbšie do lesa. Lesný vzduch mi robil dobre a myslím že aj Safire sa to páčilo.
No tútu krásnu chvíľu prerušil náhly histerický smiech. Naskočili mi zimomriavky pri pomyslení čo to môže byť. Rozum mi vravel ,rašej sa vráť domov´ale zvedavosť zvítazila. Zoskočila som z Safiri a priviazala ju ku stromu. Pomaly bez čo len maličkého zvuku som sa prikradla k stromu. Začala mi byt zima, ako keď v jeseni fúka zimní vetrík. Nahla som sa. Naskitol sa mi v skutku naozaj čudný pohľad.

Pokračovanie na budúce....

Jsem unavená...

1. července 2009 v 17:47 | Irimë Nyss |  Irimë Andůlinë
Tak tahle únava nebude jen obyčejné vyčerpání... Drží se mě a ne a ne se mě pustit... Moje zotavování úspěšně pokračuje, rána pomalu přestává bolet, sice pomalu, ale zlepšuje se to.

Richard je teď u mě skoro pořád a vypráví mi, co všechno zažil, třeba jak se setkal s Měděnými elfy. Teď u mě je Morwen, dohlíží, abych správně jedla. Asi jsem Vám ještě neřekla, že moje chutě se trošku mění. Ne, že bych chtěla, ale nějak mi teď víc vyhovuje strava složená čistě z plodů lesa, což se nelíbí mamince, protože tvrdí, že takhle se mi to v životě nezahojí.
Richard se teď vžívá do role skutečného ochránce, protože jsem stále víceméně bezmocná.

Richard mi taky poradil, že bych mohla čerpat energii na zahojení z živlů a kupodivu to funguje, nejlepší je bouřka, ale z větru nebo z ohně se dá taky čerpat. Ale bouře je skutečně nejlepší - jsou v ní smíseny tři elementy. Snad už brzo mě pustí z domu aspoň na zahradu, už mi to uvnitř pije krev.
Chtěla bych zas na tváři pocítit vítr, slunce, i lehký deštík. Ale takhle, když jsem tu uzavřená jako v cele, se neskutečně nudím.